Básničky (Dobřichovice 2003)

Dědeček O duši Já jsem si svou duši nevymyslil aniž jsem si modeloval tvář, to jen zaspal Pán a Hokynář a mne si co noční přízrak vysnil. Já jsem si svou duši nevymyslil a děsí mne její osnova, a tak žiju léta doslova z toho mála, co jsem o ní zjistil. Ptám se, hledám, tápu netuše, kterými je obehnána ploty, bloudím jako tělo bez duše. Chci ji najít, zvážit, přeměřit, chci svou lidskou víru uvěřit v nekonečno podob její hmoty. O skromnosti V dusném šeru nádražního bistra pročítal jsem nové sonety filozofa, klauna, poety svého vůdce, idolu a Mistra Snad má mysl nebyla dost bystra když jsem skládal slova ve věty: nežasl jsem jako před lety, zdálo se mi, že jim chybí jiskra. Zdálo se mi, že jim schází oheň, žár a duch a lesk a břit a vtip a že už jsem svému Mistru roven. Pyšně jsem šel vlastní znělky psáti: v prvé však jsem spáchal více chyb nežli Mistr ve svých padesáti... O tom, co už tady bylo O co lépe by se lidem žilo, kdyby nešíleli radostí jako idioté naprostí nad tím, co už tady jednou bylo. Dnes opráší, na co včera plilo shromáždění moudrých bytostí, halasně to nazve novostí, o níž lidstvo léta snilo. Ať nám to však je či není milo, nazveme-li váhu hmotností, předměty to tíhy nezprostí. Kilo bude dále vážit kilo, i kdyby se mu to nelíbilo, i kdyby se spřáhlo s vrchností. O ateismu Slíbili mi, že žádný Bůh není, a já o tom neměl pochyby. Neptal jsem se v duchu Co kdyby? a nosil jsem pěkná vysvědčení. Ani dnes nežádám vysvětlení, i když méně už dám na sliby; jen tiše sháním si alibi a hodlám se vzepřít zpopelnění. Snad mám přístup k nebi zatarasen jako každý, kdo nepřijal křest, snad že pojdu, aniž bych byl spasen. Na duši jsa neúnosně zprasen řídím se svým hříšným vnitřním hlasem: Chci se spasit sám na vlastní pěst. O blbosti Prožíval jsem včera krutá muka, ještě dnes mi není do zpěvu: Naslouchal jsem totiž výlevu ignoranta, tupce, nedouka. Mít jak sultán svého mameluka, rozkázal bych: Vypucuj si meč a sejmi ho za tu blbou řeč! Jsem však sám a třese se mi ruka. Chovám pravda jistou nedůvěru k lidem zjevně mdlého charakteru, horší však jsou tupé pytle střev. Zradu, lež a jiné podlé skutky stačí trestat udělením důtky. Ale blbost, blbost žádá krev! O vyhrocení Vzkázala mi jedna dávná známá, jsem-li blázen čili nemocen, jsa tak politicky vyhrocen. Nechápe to a není prý sama. Inu sama doopravdy není, neboť patří k množství průměru, v němž nebudí valnou důvěru lidé špičatí a vyhrocení. Zato tupec probarvený šedě, ten je všemi hýčkán vůčihledě, an se množí postrádaje črt. Je hodný a je ho všude plno - Bratislava, Plzeň, Praha, Brno - spořádaně očekává smrt. O božích mlýnech Skutečnost vám sdělím neveselou trápí mne ten problém, co jsem živ, aniž bych byl příliš pomstychtiv - jak ty boží mlýny zvolna melou...! Vždyť to vskutku trvá věčnost celou a já na to nemám žádný vliv: padouchu je k smíchu, jaký div, hrozím-li mu oprátkou či celou. Avšak naštěstí jsem primitiv a razím zde hypotézu smělou (vzorem je mi Augiášův chlív): Když ty mlýny tak pomalu melou, co jim občas vypomoci střelou, aby pravda zvítězila dřív? O chudobě Snídám si tak bílou kávu, štrůdl, ham and eggs a juice a koláče, když tu náhle je mi do pláče - napadlo mě: Co kdybych teď zchudl? Nejprve jsem zbledl, potom zrudl. Že prý chudoba cti netratí... To si vymysleli bohatí!!! Do prdele! (Ano, tak jsem zhrubl...) I když jsem byl zdravě najeden, děsil jsem se - to zas bude den... Pustím rozhlas - až jsem sebou škubl, zavyl jsem a hrůzou hryzl pěst: Bože, co mi bude platna čest, jestli klesne dolar nebo rubl?!

Seifert Počitadlo Tvůj prs je jako jablko z Austrálie. Tvé prsy jsou jako dvě jablka z Austrálie. Jak mám rád toto počitadlo lásky! Píseň o lásce Slyším, to co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struna nechví se. Prchávaje někdy od lidí, vidím, to co jiní nevidí. Lásku, která obléká se v smích, skrývajíc se v řasách na očích. Když má ještě vločky v kadeři, vidím kvésti růži na keři. Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret. Kdo mé naději však zabrání - ani strach, že přijde zklamání -, abych nekles pod tvá kolena. Nejkrásnější bývá šílená. Zas jiných snů Zas jiných snů jsem zajatcem v začarovaném kruhu, slova zapomněl napsat jsem na tvoji stuhu. Poslední bitva nehoří nad naší domovinou, stejnou si kosi hovoří, já zpívám jinou. Spatřil jsi jistě boží trůn, když octl jsi se v nebi, zmiň se tam o mně andělům, mám jich tu zapotřebí. Praze Tak jsem tě miloval, a miloval jen slovy, má Praho líbezná; když plášť tvůj šeříkový jsi rozhalila včera odhodlaně, oč více řekli ti, kdo měli zbraně. Dost bylo slz, jež snídali jsme denně, když stékajíce solily nám skývy. Hlas našich mrtvých zněl nám při tom jméně, hlas vyčítavý a hlas spravedlivý. Na dlažbě leží mrtví a krev studu mě polévá a věčně, věčně budu si vyčítat, že nejsem mezi nimi. Ty město statečné, jsi mezi statečnými a budeš věčně, věčně, všechny časy. Ten den ti chyběl do tvé slunné krásy. Píseň o rodné zemi Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti. Stokrát zklamán, rady nevěda si, znovu vždycky navracíš se domů, stokrát zklamán, rady nevěda si, k zemi bohaté a plné krásy, k chudé jako jaro v čerstvém lomu. Krásná jako kvítka na modranském džbánku, těžká, těžká jako vlastní vina - není z těch, na něž se zapomíná. Naposledy kolem tvého zpánku padne prudce její hořká hlína. Mimóza mé jaro, kráčí pštros k nám na sever a chomáč jeho lehkých per se v rozpačité ruce kývá. U nás jen chudá jíva vítá jaro. A žlutým pelem dychtivé mé prsty se potřísní; zlatý prach maje v hrsti, žebrák zpívá. V Čechách jen chudá jíva vítá chudé. Píseň o dívkách Uprostřed města dlouhá řeka teče, sedm mostů ji spíná, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a každá je jiná. Od srdce k srdci jdeš zahřát si ruce v paprscích lásky veliké a hřejné, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a všecky jsou stejné. U okna Když přišlo jaro, na pešuňku rozkvetly stromy v jarním slunku. Maminka, tichá jako pěna, k oknu je v pláči odvrácena. - Proč pláčeš, co máš za bolest, řekni mi, čeho je ti líto? - Však ti to povím, povím ti to, až nebudou jednou stromy kvést. Sníh padal hustě a co chvíli vločky se na sklo přilepily. U okna, bylo málo světla, maminka tiše něco pletla a měla slzy na očích. - Proč pláčeš, čeho je ti líto? - Však ti to povím, povím ti to, až nebude jednou padat sníh.

Skoumal písnička pro K. Drobečky času a kůrky náklonosti sypou se zvolna pod tvůj stůl Tiše si pomlaskávám po tobě opakuju jez do polosyta jez do polosyta jsi tam? zase jaro Už zase zpívaj ptáci Už zas se jaro vrací A za chvíli je v trapu Dřív než se naděješ Už zase roste tráva A v trávě vstavač vstává A já už zvolna chápu A ty už zase lžeš mám pocit Mám pocit neurčitý ten pocit obejdů že sebe jsem už sytý asi se rozejdu Mám neurčitý pocit že už se nemám rád víc ve dne nežli v noci a tak jdu radši spát Dej Bůh ať rychle zaspím tenhlete divnej svět ať sen mě vede za stín dej Bůh ať usnu hned naše láska Naše láska je jak kruhy na vodě, tolik podobá se náhodě, stačí vítr a kruhy vyruší, a potom mluvte o duši, naše láska je jak kruhy na vodě. Moje touha na tom nic nezmění, tvoje odchody jsou jak zatmění, naše láska je jak kruhy na vodě, tolik podobá se náhodě, naše láska je jak kruhy na vodě. Naše láska je jak kruhy na vodě, tolik podobá se náhodě, stačí kámen a kruhy zmizí nám, bez tebe tu těžko usínám, naše láska je jak kruhy na vodě. neopouštěj nás (Svatý Václave) Svatý Václave, vévodo naší beznaděje, stojíš tu tak trochu na vlastní nebezpečí, Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi, vévodo naší víry, naší samoty. Neopouštěj nás, neopouštěj nás... Svatý Václave, vévodo naší povolnosti, měníme místodržící jako ohlávku, Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi, vždyť vodní dělo pálí jen párkrát do roka. Neopouštěj nás, neopouštěj nás... štěstí Někdo tu zvonil a utek a tak mě přepadl smutek zdá se, že to bylo zdání možná to bylo jen přání Když jsem šel otevřít vrátka nebyl tam nikdo, no zkrátka někdo si tu dělá blázny vidím jen zápraží prázdný Říkám si jenom tak v duchu možná mi zvonilo v uchu kdo to byl marně teď hloubám vypadám, jak pěknej trouba Někdo tu zvonil a utek a tak mě přepadl smutek možná to zvonilo štěstí nejradši dal bych mu pěstí chtěl bych Chtěl bych si prohlížet tvoje fotografie z doby, kdy jsem tě neznal, kdy ses neznala, z doby, kdy se všechno chystalo, z doby, kdy se s tebou dalo mluvit jako s dítětem, z doby plavuní, přeslyček a ještěrů, z doby, kdy ses nebála, kdy jsi nikoho nepotřebovala, ani sebe, ani co na sebe, z doby, kdy ses nahá koupala v moři a byla šťastná, a taky bych chtěl, abys taková zase byla, a já chvilku u toho a trochu toho štěstí si nes domů jako slanej písek v teniskách. narodíme se jen jednou Narodíme se jen jednou jen jednou umřeme nevíme má milá na co dojdeme Na někoho čeká peklo na jiného nebe dojedeš má milá na mě já na tebe Narodíme se jen jednou to je ale škoda nebude nám pršet víno ale voda Až budu obývat jednou pod kamením lože dej ať tam ležíme spolu pane bože