Druhé vydání (Čtvrtá jamka)

Druhé vydání, duben 2000

Vážený čtenáři NEZNALÝ Lesního Golfu,

ostalo se ti do rukou druhé číslo nepravidelného věstníku Klubu Lesního Golfu Čtvrtá Jamka. Máš díky němu jedinečnou šanci poznat naši činnost a popřípadě se do ní i zapojit. O tom, co to vlastně lesní golf je, se dočteš níže. Prozatím věz, že se kolem této hry pohybují samí správní, mladí, krásní, inteligentní a perspektivní lidé (plus několik starých a neperspektivních, ale přesto fajn - že jo Ziki), kteří se snaží příjemným způsobem odreagovat. Náš sport je velmi mladý (v době vydání tohoto čísla - duben 2000 - mu bude teprve 9 měsíců), ale míří vysoko. Elitní složkou klubu jsou jeho řádní členové, kteří mají rozličná privilegia (kupříkladu dostávají tento časopis). Řádným členem se může stát každý, kdo splní dané podmínky (jsme otevřeni všem novým nadšencům). Pokud tě zvědavost donutí číst dál, potom neváhej. Když se ti bude časopis líbit a budeš chtít Lesní Golf zkusit, zavolej na pražské telefonní číslo 61 22 55 56 (Luděk), nebo "mailuj" na hrnda@centrum.cz. Jestli tě naše hra nijak nezaujala, nenič prosím tento časopis, ale věnuj ho někomu jinému. Třeba bude rád, že nalezl nové sportovní vyžití.

Vážený čtenáři ZNALÝ Lesního Golfu,

ěkuji za kladnou odezvu na první číslo tohoto plátku. Vaše slova chvály jsou nejlepším ohodnocením práce mé i mých kolegů, kteří mi s JAMKOU pomáhají. Z mých spolupracovníků bych rád ocenil především práci Jirky Zikmunda, který si pohrál s grafickou úpravou časopisu. Toto číslo je, jak jste mohli poznat z předchozího odstavce, poněkud jiné než to předchozí. Pokouším se totiž pomocí těch několika listů, které držíte v ruce, presentovat naši klubovou činnost. Abych zpřístupnil JAMKU i neznalému čtenáři, musel jsem do ní vložit několik odstavců (stránek) pro vás možná zbytečného vysvětlování. Předem se tímto omlouvám všem zkušenější hráčům za to, že jsem do JAMKY nacpal i věci, které dávno znají.

Rondel Single Cup

ěkteří přijeli, někteří ne. Někteří, kteří přijet měli, tak nepřijeli. Někteří, kteří přijet neměli, tak přijeli. Prostě se nás v den určení sešlo na místě s optimistickým názvem Ohrobec (s napětím jsem čekal zda déšť nepohřbí naše naděje na dobrý turnaj) 22 hrajících + několik čumilů. Například Ála se hloupě vymlouvala na problémy s ramenem, ale stejně jsme všichni věděli, že se prostě jen bojí lesogolfové konfrontace s ostatními. Mít tenisový loket, prosím, ale lesogolfové rameno, pchá. Co potom chudák Kubík, kulhal, hekal a přece hrál (díky němu bylo dokonce zapotřebí zavést novou nebodovanou kategorii, zkratka III - Invalidní Infantilní Im..., Idi..., ech, uch, Inteligent). Ať žije první oficiální turnaj v lesním PARAgolfu. Vraťme se raději k turnaji. 22 hrajících bylo od začátku pomyslně rozděleno do dvou hodnocených kategorií, a to na ženy a muže. Žádný z účastníků nepředložil povinné potvrzení od svého lékaře o svém pohlaví a většina se odmítla podrobit i kontrole přímo na místě. Tímto děkuji všem řádným členům, kteří v rámci zachování cti klubu neváhali ukázat, do které kategorie patří (Georgi bylo to prima, Milane slabota). Po obvyklém krátkém proslovu hlavního organizátora (to bylo to, jak jsem mluvil a nikdo mě neposlouchal) a vybrání startovného (moje oblíbená část turnaje) se všichni účastníci rozdělili do čtyřech skupin. Ke každé byl přidělen speciálně vyškolený rozhodčí. Ten měl za úkol počítat údery a dohlížet na dodržování pravidel v dané skupině. Nezbývalo než zvolit jamku, od které se bude začínat a připravit se k prvním úderům. Zhruba v půl dvanácté turnaj začal. Zhodnocení jeho průběhu opět ponechám stejně jako minule na pověřených dobrovolnících z jednotlivých skupin:

Tento turnaj byl tak trochu jiný...

ento turnaj byl tak trochu jiný, než ty předtím, hrálo se po jednotlivcích (to mám postřeh, co Luďku). Zpočátku jsem měla strach, že hráči budou roztahaní po celé trati, každý se bude usilovně soustředit na hru a ostatní ho nebudou zajímat. Na golfu se mi líbí právě to, že si soupeři spolu v průběhu hry povídají, je sranda, vzájemně se povzbuzují a hecují. Bála jsem se, že právě tohle bude chybět. Nechybělo. Atmosféra v naší skupince byla báječná. Hráli jsme skoro pořád u sebe, jen občas někdo trochu předběhl, ale víceméně jsme byli pospolu. Měli jsme štěstí, že jsme byli tak výkonnostně vyrovnaní. Spolu se mnou hrál PePa se svou báječnou maminkou, Jirka Klán, neznámý Pavel a Linda. Poslední jmenovaná sice zpočátku trošku zaostávala, ale postupně nabírala svoji formu. Bohužel musela turnaj předčasně opustit. Na turnaji jsem poznala dalšího fajn člověka (máš to dobrý Pavle, pozn. redakce) a doufám, že ho na dalších lesogolfových akcích budu potkávat. Na to, že byl nováčkem, mu to šlo skvěle. Zato favorizovaný Jirka Klán marně hledal svou ztracenou formu. PePa se, jako zakládající člen, na tomto turnaji konečně chytil (celkové 4. místo stojí za to). V Pepově mamince jsem měla velmi kvalitní konkurenci.

Počasí nám celý den přálo. V noci z pátku na sobotu sice lilo jako z konve, ale ráno se pěkně vyjasnilo. Možná také proto, že Kuba nasadil svou krásně (úchylně) žlutou pláštěnku (i já mám doma podobnou) a nesundal ji až do večera. Účast byla hojná (to říkáš ty Dano - pozn. redakce). Skupinky putující ze dvou stran se šťastně sešly na startu (ta první, co jela autobusem, to "vychytala", nemusela šlapat ten příšerný kopec od vlakového nádraží) a turnaj mohl začít. Trať byla dobře naplánovaná (také jsem se na ní podílela já!). Jamky byly od sebe v dostatečné vzdálenosti. Jen si myslím, že skupinky hráčů měly být menší, aby vše lépe "odsejpalo". Takhle jsme se postupně doháněli. Hlavně Zikiho skupinka byla dost pomalá (tak, já furt, kdo za to mohl a on to byl Ziki - pozn. redakce).

A na závěr si neodpustím jednu egoistickou poznámku. Tým PDT dokázal a potvrdil své kvality prvními místy v ženské i mužské kategorii (Doufám, že nikdo nepochyboval o našem vítězství a že si nikdo nedělal ambice na první místo).

Dana Trunečková

Vzpomínání na souboj "mezi lidmi mezi stromy"

Vzpomínka obecná

Hráli jsme v lese s tenisovými míčky, od větru ošlehanými líčky (a dlouhými klacíčky). Pomocí těch klacíčků bušili jsme do míčků. Pak tam byla také šiška, které chyběla hrubě odtrhnutá špička. Dále vobčas rozšlápnutá dirka - vznešená, pro některé nedosažitelná, JAMKA.

Vzpomínka na trať

Těm slabším a v počtu úderů málo výkonným účastníkům rvačky o zlatou sošku se nepochybně musela po zdolání oněch nekonečných dvanácti jamek točit hlava (a museli se točit), poněvadž jsme v inkriminovaném hvozdu rafinovaně kroužili.

Trať můžeme zhodnotit podle výkonnostních skupin účastníků turnaje:

1. pro některé byla synonymem rovné bezpřekážkové louky
2. pro některé byla méně schůdnější
3. a pro některé byla neschůdná

Nutno na tomto místě vyzdvihnout magnetickou přitahovací sílu rokle, na jejímž dně zurčel potůček a možná právě proto jí někteří jedinci nemohli odolat. Z mého pohledu však na trati byly hlavně stromy.

Vzpomínka na skupinu

Zástupcem pohlaví, které (obyčejně, zpravidla) nosí náušnice v obou ušních boltcích, jsem byla v naší skupině já. Zástupců pohlaví, které kdyby nosilo, tak by (pravděpodobně!) náušnici v jednom uchu, bylo "krásně" mnoho: Dan (se svým specifickým druhem suchého humoru), Jakub (s přítelkyní Sá - dr - ou), Jiří (se zlatavými vlásky do pasu), Luděk (s krásnou pokrývkou hlavy, jež mi připomíná houbu lišku) a Milan (s indiskrétní kamerou).

Vzpomínka na průběh boje

Jak tak přemýšlím, tak nejlépe bych ze svých skupinových protigolfistů dokázala popsat jejich pozadí (slečna byla okouzlena - pozn. redakce). Proč? Oni si umístili na startu míček na šušeň, vyměřili si úder, rozmáchli se, udeřili, pobrali si majetek a vydali se patovat. A pak už bylo slyšet jenom:"Jóó" a potlesk (já, ač nevěda komu, tleskala jsem také). Chlapci byli však hodní a vždy na mne tu půlhodinku, než jsem dorazila k jamce, pokud se mi to vůbec povedlo, počkali. Nutno ovšem zdůraznit, že v naší skupině jsem byla z žen nejlepší.

Vzpomínka závěrečná - předávací

Poté, co byly sečteny údery (a zde je příhodné místo na mou žádost o zapsání do lesogolfové knihy rekordů za maximální možný dosažený počet úderů na dvanáct jamek), jsme se, zamačkávaje slzu a zkoušeje potlačit nazelenalý závistivý nádech v obličeji, naposledy pokochali pohledem na zlaté sošky (ceny pro vítěze) vlepené na mramorovou kostku. Pak už se tyto staly oficiálními chytači prachu v bytech Dany Trunečkové a Jiřího Zikmunda.

Pozn. redakce - mé srdce zaplesalo, když jsem si přečetl poslední větu Lenčina článku: "Byl to krásný den."

Lenka Kalvodová

Ahoj lesogolfoví kamarádi!

yl jsem pověřen svým kolegou, parťákem Uďou, abych napsal pár řádek o posledním turnaji pořádaným v Ohrobci 25. března 2000. V naší skupině hrál Tomáš, Katka, Mel a já - rozhodčí Anděl Hajsl Hájek. Po krátkém úvodu jsme začali. Na první jamce to vypadalo z mého pohledu dobře. Tomáš měl 7, Katka 9, Mel 15 (především díky terénu v té úžasné krajině) a já 8 úderů. Pocítil jsem super formu. Těšil jsem se na další odpal. Než na mě však došla řada přiběhl můj týmový kolega, na tomto turnaji výjimečně v roli soupeře, Hajsl Luďa (hnán pocitem nejistoty, jak jsem na tom). Když jsem mu ukázal tabulku s výsledky, přiblble se usmál a prohodil: "Jsem lepší". Trošku mě to vyvedlo z koncentrace, kolena se mi roztřásla a na čele se objevil studený pot. Těsně přede mnou hrál Tomáš, odpálil opět skvěle. Bylo vidět, kdo se dobře vyspal. Protože holkám to šlo také skvěle, měl jsem co dohánět. Zahrál jsem opravdu výborně. Nejenže jsem přestřelil jamku, ale navíc, můj míček skončil v hlubokém rigolu (a to jsem si na začátku myslel, že jamku odehraji na 4 údery). To je konec, pomyslel jsem si. I když pravidla dovolovala uplatnit tzv. pravidlo o nehratelném míči, proškrtnul jsem a čekal na další jamku. Tomáš i holky slušně bodovali. Na další jamku jsem se pekelně soustředil. Poučen z předchozího kola jsem rozvážně odpálil. Šikovně. Můj míček se odrazil od blízkého stromu a skončil v rigolu téměř na identickém místě. Tomáš prohodil něco o tom, že se to stává. Kdybych se ho nebál asi bych mu taky jednu prohodil (možná i holí). Věděl jsem, že pokud si chci udržet postavení v horní části lesogolfové tabulky nesmím podobné chyby dělat. Každopádně ne dvakrát za sebou. Co bylo dál? Mel a Katka hrály velmi slušně, Tomáš dokonce vítečně. I já jsem se opět chytl, ale už bylo pozdě. Propadl jsem se až na 9té místo v kategorii mužů (po pravdě řečeno i většina žen, invalidů a psů bylo přede mnou). Ostatní z mé skupiny skončili o poznání lépe. Posuďte sami: Tomáš 3. místo, Katka 2. místo a Mel uteklo 3. místo o 2 body. Ten den jsem však nebyl sám, kdo si vybral svou slabou chvilku. Příště přijedu posílen touto smutnou zkušeností a věřím, že se mi forma vrátí. Takže Ziki a Dano těšte se, útok na vaše 1. místo se už chystá, cítíme to: HAAJSLOVEE!!!

Tomáš Anděl Hajsl Hájek

Asi bych měl také něco dodat

o kritických hlasech mých přátel mně nezbývá než také přijít se svou trochou do mlýna (vlastně do lesa). Nuže, poskytnu vám pohled ze strany organizátora. Byl jsem velmi potěšen hojnou účastí, i když na druhou stranu bych rád na nejbližších akcích překonal hranici 30ti účastníků. Doufám, že vás lesní golf baví a že mi s tím pomůžete (třeba i šířením této krásné hry mezi vaše kamarády - snad to moc nezní jako reklama na multilevelovou firmu). Je mi trošku líto, že jsem hned na začátku turnaje nevytvořil menší hrací skupinky. Lépe by to běželo. Takto se nepodařilo několika účastníkům dohrát, což je škoda, protože někteří měli šanci na velmi dobré umístění (Mazi toho svého Aleše voď častěji). Proti skvělým výkonům některých nováčků stojí propad hned několika favoritů. V kategorii žen mluvím hlavně o Mazi(poznámka pro neznalé okolí - Mazi je dívka), do které jsem vkládal své velké naděje.

V mužích potom neměli svůj den hlavně Jura, Hajzl a George. Své kvality prokázal tým PDT, rozdělený na svou mužskou a ženskou polovičku, který vybojoval jasné vítězství v obou kategoriích (Dano, Ziki - zde se před vámi skláním, v prachu ležím, já zakládající člen). Svou stoupající formu potvrdil PePa. Konečně dosáhl na solidní umístění.

Pro úplnost musím probrat ještě rozličné záludnosti, které se na vytyčené trati objevily. Vycházím přitom především ze svých zkušeností, ale také z výsledků na jednotlivých jamkách:

1,2,3,12 - K těmto jamkám jste se museli vyšplhat po mírném svahu. Nepříjemný byl především hluboký rigol, položený (to vypadá jako kdybych ho tam naaranžoval, ne, opravdu tam byl, už když jsme přišli) nalevo od trati, ze kterého se dalo dostat jen za pomoci pravidla o nehratelném míči za cenu pěti úderů (i když Milan dokázal, že to není pravda). Kupodivu na zmíněných jamkách, u kterých jsem předpokládal větší počet úderů se vám celkem dařilo. Na jamce číslo 1 dosáhla Dana svého nejlepšího výkonu (5 úderů) a na druhé jamce se podařilo dát na 6 dokonce třem hráčům - Zikimu, Daně a Georgovi. Na jamce číslo 3 zažil svou chvíli slávy Aleš, 6ti údery mocně zaťukal na dveře lesogolfové elity. Dvanáctou jamku si pro sebe udržel Ziki, který i celkově dosáhl nejvíce těchto malých vítězství.

4,5,6 - Jamky umístěné v horní části kopce, směřující napříč z leva doprava, což je nevýhodné pro většinu hráčů, kteří hrají natočeni levým ramenem ke směru úderu. Musejí totiž stát na vyšším místě než míček. Tato pozice mírně ztěžuje odpal. Na čtvrté jamce měl svůj světlý okamžik Jura, spolu se Zikim ji dokázal odehrát na pouhých 7 úderů. Pro mě bude čtyřka ještě dlouho noční můrou. Čtyřmi dobrými údery jsem se dostal na 20 cm od jamky, abych poté až na sedmý pokus zapatoval do té mělké hrůzy mezi kořeny. U pátého praporku jsem si spravil chuť, 7 úderů mi dopomohlo k zisku první kytičky. Na šesté jamce jsem se o vítězství podělil se Zikim. Oba jsme opět potřebovali sedmkrát praštit do míčku.

7 - Tato jamka je pro mne velkou neznámou. Poměrně přehledný terén a první jamka hraná dolů z kopce, obojí slibovalo velmi slušné výsledky. Kupodivu se nikomu nepodařilo překonat můj průměrný výkon 8 úderů.

8 - Rigol, rigol, rigol. Pomalu se stává pravidlem, že jak se na trati objeví prohlubeň, musím do ní zahučet. To nováček Pavel se s terénní nerovností vyrovnal na jedničku. Sedm úderů ho pasovalo do role spoluvítěze. A ten druhý? Opět Ziki.

9, 10 - Dlouhé jamky směřující dolů ze svahu. Komu se dařilo? Na devítce potřeboval Ziki 6 úderů, na desítku si políčil Tomáš H. (další velké překvapení turnaje) svými 7 údery.

11 - Nejkratší jamka na trati, zde se ukázala kvalita vašich patů. Vítěz? Druhá jamka pro Tomáše H. (5 úderů).

Luděk Hrnčíř

Jak hrát I.

alá učebnice lesního golfu nejen pro začínající hráče. Lesní golf je velmi mladá hra. Snad proto existuje asi tolik různých stylů hry, kolik je hráčů samotných. Z uvedeného důvodu není možné označit hru konkrétního hráče za jedinou správnou či nejlepší a bylo by velmi troufalé nabádat vás podle nějakého receptu ke změně fungujícího stylu. Za vše mluví i výkony řádných členů (a kdo by měl umět LG hrát, když ne oni), které jsou, velmi diplomaticky řečeno, značně nevyvážené. Přesto všechno se pokusím naznačit základní pravidla postoje i odpalu. Věřím, že především začínajícím hráčům pomohou dosahovat lepších výsledků.

POLOHA NOHOU - učebnice klasického golfu doporučuje roznožení v šíři ramen, při lesním golfu se osvědčilo ještě o něco větší. Vždy platí, stůjte tak, aby vám poloha nohou poskytovala dobrou základnu pro odpal, váš postoj by pro vás měl být co nejpřirozenější. Mějte mírně pokrčená kolena, pružnost v nich je důležitým základem kvalitní rány (alespoň pokud budete hrát podle tohoto návodu).

POLOHA TRUPU A RAMEN - základní pozice trupu a ramen, tzn. kolmo k plánovanému úderu se v průběhu nápřahu vůbec nemění, obojí zůstává zpevněno ve stejné poloze. Každé zbytečné pootočení se odrazí na přesnosti vaší rány.

POLOHA RUKOU - hůl držíme v její horní části, ruce máme položené tak, aby ta přední (blíže ke směru úderu) byla na hůl položena výš než druhá. Ruce máme položené na holi co nejblíže u sebe. Při nápřahu tzv. zadní ruku zpevníme a ta takto zůstává po celou dobu úderu.

Za nejúžasnější poznatek za celé období bedlivého studia lesogolfové hry považuji hlášku nejmenovaného začínajícího hráče (zaslechl jsem ji na Dobřichovickém klacku): "Nejlepší je prostě do toho praštit."

Samotný úder si rozdělíme do tří fází:

1. Průzkum terénu - nalezneme mezi stromy nejvhodnější dráhu, kterou by míček mohl letět. Odstraníme v rámci pravidel všechny překážející předměty.
2. Postoj - nalezneme vhodnou, to znamená hlavně přirozenou a stabilní, pozici pro odpal. Stoupneme si tak, aby náš míček ležel blíž noze blíže k odpalu. Při postoji, který zvolíme musíme brát ohled především na předpokládanou trajektorii rány.
3. Nápřah a odpal - chytneme hůl podle výše uvedených pravidel. Pokud ji chytneme pouze do tzv. zadní ruky, měla by tuto přirozeně prodlužovat. Při nápřahu se můžeme mírně zhoupnout v kolenou. Sledujeme a soustředíme se pouze na míček, na nic jiného. Nápřah a úder probíhají v pravidelném plynulém rytmu (nápřah - úder). Předtím než doopravdy odpálíme, úder si jednou či dvakrát nanečisto zkusíme (sledujeme přitom především jakou částí hole a do jaké části míčku uhodíme).

Oficiální pravidla Lesního golfu

Pro všechny, kteří buď již golf hrají nebo zatím ještě ne, ale mají chuť to někde zkusit, předkládám pro lepší orientaci základní pravidla: (pravidla byla pro potřeby časopisu zestručněna)

Hůl, míček 

Hůl musí být dřevěná (samorost), její délka je dána velikostí hráče (k pasu +/- 20 cm), maximální průměr je pevně stanoven na 3,5 cm. Oficiálním míčkem pro LG je tenisový míček.

Hrací plocha 

Hřiště na Lesní Golf musí být umístěno alespoň ze 75% na zalesněné ploše. Jamky musí být dostatečně široké a hluboké, aby se do nich vešel míček. Minimální turnajový počet jamek na 1 trati je 3.

Odpal 

Odpalovat je možné ze šušně (speciální podstavec pro míček vyrobený převážně ze smrkové šišky, v případě nouze z dalších výhradně přírodních materiálů) nebo přímo ze země. V prvním případě je úder počítán, pokud míček spadne ze šušně (při pohybu holí). V případě odpalu ze země bereme za úder jakýkoli (i sebemenší) pohyb míčku. První odpal je veden z předem určeného místa. Během hry se míček hraje tak, jak leží. První úder na druhé a každé další jamce musí být odehrán do vzdálenosti jednoho metru od předchozí jamky. Jsou zakázány odpaly tažené a kulečníkového způsobu.

Úprava terénu 

Je povoleno upravovat terén při dodržení dvou zásad. 1. Nesmí být porušena fauna a flora dané oblasti. 2. Je zakázáno dělat pro míček koleje nebo mu úmyslně vkládat do cesty předměty, které by ho mohly zastavit.

Hra 

K lesogolfovému klání nastupují minimálně dva hráči (dvě skupiny). Jejich úkolem je přemístit co nejmenším počtem úderů míček do předem připravené jamky. V případě hry jednotlivců se hráči střídají po jednom úderu. Pokud hrají skupiny (každá má jeden míček), střídají se pravidelně jak skupiny, tak hráči ve skupinách.

Další pravidla 

• počet úderů
  každý úder, který hráč či skupina hráčů potřebuje k odehrání dané jamky navíc nad soupeřící tým, je počítán jako trestný. Na jedné jamce může tým získat maximálně 15 trestných bodů, s výjimkou poslední hrané jamky.
• nehratelný míč
  pokud se míč dostane do oblasti, ze které ho není možné odehrát (rigol, řeka apod.), může být za cenu 5 trestných bodů přesunut na okraj této oblasti

Hurá do lesa!

Povídkový seriál z prostředí lesního golfu

Část první: Seznámení

menuji se, no to je vlastně jedno jak, ale všichni mi říkají George. Bude to asi tím, že jsem zkušený lingvista, a jako takový se ani nedivím, že jsem skončil u golfu. Jak jsem se k tomu ale dostal?

Byla nádherná slunná sobota, venku mrzlo až praštilo a já se vydal do lesa na svou tradiční procházku pro zdraví, při které nejvíc dostávají zabrat moje plíce. Jak si to tak křupu sněhovou závějí, najednou slyším nějaké pokřiky z nedalekého porostu.

"Můžete!"

"Teď zase vy!"

"Sakra, o milimetry vedle!"

I když to nebyla má oblíbená angličtina, obsah rozhovoru mě zaujal. Kdo tady co v té zimě může? Začal jsem se tedy brodit směrem k hlasům. Sotva jsem však rozhrnul křoví, dostal jsem tenisákem do hlavy.

"Máš to za deset kliků!" obořil se na mě drsným hlasem nejspíš vůdce smečky. Protože měřil asi dva metry a v jeho plnovousu jsem zahlédl lesknoucí se zuby, bezpochyby falešné, ani jsem neprotestoval a už jsem zoceloval své rádoby bicepsy.

"Co to tu vyvádíte?" zeptal jsem se celý bílý a zpocený nesměle.

"Hrajeme lesní golf!" odpověděla mi téměř jednohlasně řehtající se skupinka.

"Golf v lese?" podivil jsem se a ulomil rampouch od nosu, " a v zimě?"

"Správný golfista se nenechá počasím zaskočit!" upozornil mě jeden z hráčů. Byl celý v modrém a i jeho upřímně ironické oči měly barvu studánky uprostřed května.

"Chceš se přidat?" zeptala se mě slečna s půlkilovým závažím místo náušnic.

Takové výzvě se nedalo odolat a já, zkušený sportovec-teoretik, jsem neváhal ani minutu. Co se dělo během dalších dvou hodin radši nebudu popisovat. Sníh jsem měl všude a rukavice od smůly. To byste nevěřili, jak je v prosinci těžké najít v lese šišku - totiž pardon, šušeň. Ale pravděpodobně jsem udělal dojem, zvlášť jeden prostovlasý mladík si mě neustále prohlížel, protože mě pozvali na obdobnou akci příští týden.

"Musíš si ale přinést vlastní hůl!" znělo rezolutní rozloučení.

A já už jen vyhlížel autobus, který bude mít na cedulce cílové stanice napsáno Bohnice.

Část druhá: Hledám si hůl

zrušením jsem ani nemohl dospat. Uďa, kterého jsem potkal minulý týden v lese, mi nabídl, že mi pomůže najít vhodnou hůl pro tu podivnou hru, která se jmenuje lesní golf. Sešli jsme se v pět hodin ráno u vchodu do lesa.

Uďa si přihnul ze stříbrné placatky a optal se: "Máš všechno, co 'sem ti řikal?"

"Jasně," přikývnul jsem, až mi sníh napadal za krk. Bylo totiž před Vánoci.

"Tak 'dem," procedil Uďa přes šálu. Zapálil svíčku a vydal se směrem do srdce lesa.

"Nebyla by lepší baterka?" zeptal jsem se.

Uďa se otočil a probodl mě pohledem - "Chceš aby nás objevili? Takhle budeme vypadat jako světlušky!"

"Aha," přitakal jsem a vyrazil za ním.

Šli jsme asi půl hodiny, měl jsem pocit, že už musíme být uprostřed lesa. Nebyla zas taková zima, protože Uďa se hnal lesem rychlostí polomového větru, až jsem se bál, že nám zhasne svíčka.

"Tady!" zastavil se u stromu, který se v chabém svitu svíčky tvářil být třicetimetrovým sekvojem. Jal jsem se montovat motorovou pilu, což byl v tom šerosvitu více než heroický úkol. Po čtvrt hodině, se smontovanou pilou v ruce, jsem se dopustil další chyby - zeptal jsem se: "Máš benzín?"

Jako bych oznámil konec světa. Kdyby bylo větší teplo, určitě bych se utopil ve vražedném pohledu Uďových očích. Ale situaci jsem vyřešil výskokem na strom a začal ohlodávat větev, která se mi zdála v té tmě nejvhodnější. Tím jsem Uďovi dokázal silnou vůli státi se forestgolfistou. Podařilo se. Měl jsem hůl!

Moje cena na Uďově žebříčku stoupla, poplácal mě po rameni a dodal: "Z tebe něco bude." Cestou domů jsem plival březovou kůru, v té tmě jsem si totiž vybral břízu jako svůj budoucí nástroj, a naslouchal zkrácené verzi pravidel lesního golfu. Potom se Uďa evidentně začal zahřívat vyprávěním historek z teplých podzimních dní. Měl jsem dobrý pocit. Podílím se na něčem skvělém.

Uďa se pak před lesem se mou rozloučil slovy: "Příště začneme odpalovat," omotal se šálou a vypravil se na cestu k domovu. Příště to opravdu začne.

Jiří George Řehoř

Všechny osoby a události popsané v tomto příběhu jsou smyšlené, jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná (Pokud se přesto najdete a budete se chtít pomstít adresa autora článku je: Jiří Řehoř, ...). Uvedená fakta se nemusí shodovat s názory redakce.

Slovo má EKOLOG: Výše popsaný návod k získání hole je zcela nevhodný. Šetřete naše lesy a hledejte svou hůl v místech, kde byl proveden odborný průřez dřevin povolený Ministerstvem životního prostředí ČR.

tiráž

ČTVRTÁ JAMKA - vydal KLG v nákladu 50ti výtisků. Na vydání se podíleli: Šéfredaktor a nosič holí Luděk Hrnčíř. Při tvorbě mu pomáhali další neschopní pisálkové. Korekturu provedla Dana Trunečková. Pasáže, ve kterých jsou chyby, neprošly Daninou kontrolou. Na grafické úpravě se vyřádil Jiří Zikmund. Upozorňujeme, že materiál použitý na tento věstník není vhodný jako toaletní papír. Čtvrtá jamka byla vydána pouze pro potřeby řádných členů KLG. Kdo bude mít kecy, další už nedostane.