První vydání (Čtvrtá jamka)

Z Klub lesního golfu
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

První vydání, únor 2000

Dobřichovický klacek 2000

Pismeno-D.gif

řív než jsme to čekali, je akce, která byla několik měsíců v popředí zájmu forestgolfové veřejnosti, za námi. Dozněly výbuchy emocí nad podařenou či o něco horší ránou, byl odehrán poslední úder, byla pokořena poslední jamka. Dovolte mi proto, abych stejně jako vždy zhodnotil průběh akce.

Nejprve se zmíním o pro vás doposavad skryté části turnaje. Tříčlenná výprava, já, Dana a George, vyrazila již v pátek večer neohroženě do Dobřichovic. Na nádraží nás již tradičně (podruhé, poprvé při Dobřichovice Open) přivítal domorodec Milan se svou čtyřnohou psí kamarádkou. Slovy, hmmm, čau, ráda aportuje (mluvě o své pse), tak pozor na míčky, uvedl celou akci. Vykročili jsme směrem k blízkému lesíku, nahoru do kopce okolo domu Ivana Mládka (informuji vás o tom proto, že jen mně tento fakt nezapomněl Milan zdůraznit třikrát). Náš úkol byl jasný - vytyčit hrací plochu pro sobotní turnaj. Podružnou roli nehrála ani naše snaha ještě zatrénovat.

V sobotu ráno se poněkud opozdil začátek turnaje. Z části mou vinou (jisté neodkladné organizační detaily mě zdržely od včasného příchodu), z části nedochvilností některých řádných členů (Bůh ví, co se dělo v noci v jednom nejmenovaném bytě na Pankráci?). Start turnaje charakterizují nejlépe tyto dvě činnosti, konzumace dortu ve tvaru loga KLG (Milane ještě jednou díky ti za něj) a organizační zmatky spojené s mým nesouvislým projevem. Můžeme děkovat snad jen sv. Milanovi, že turnaj začal pouze s třicetiminutovým zpožděním.

Jak jste viděli, připravili jsme pro vás tři tratě, žlutou, červenou a modrozelenou. Doufám, že všichni měli, i při mém chaotickém systému přidělování tratí k jednotlivým zápasům, šanci vyzkoušet si každou z nich na vlastní kůži (Už teď, když to píši, vím, že tomu tak nebylo). Protože jsem již v pátek stačil všech 12 (3 x 4) jamek ozkoušet, stála v popředí mého zájmu velmi drsná horní, zelenomodrá trasa. Nezklamala, právě naopak. Snad již po prvním zápase si získala označení "Pacifik", a to nejen pro neurčitou barvu látkových fáborů označujících jamky. Její název charakterizoval její povahu rozbouřeného oceánu. Na Pacifiku bylo možné vše. Ničil insidery stejně nelítostně jako outsidery. Obzvláště první a třetí jamka byla vypečená. O rigolu u čtvrté ani nemluvím, málokdo se k poslední jamce dostal. Najednou se maximální hranice 15 ztracených úderů vůbec nezdála tak vzdálená. Před podstatně jednodušším úkolem stáli hráči na zbylých dvou tratích. Přesto každá z nich měla svůj zádrhel, často rozhodující o vítězství či prohře. Na červené jím podle mého názoru byla velmi mělká čtvrtá jamka umístěná nepříjemně v poměrně příkrém svahu. Díky ní a třetí jamce na Pacifiku dokonce zvažuji upřesnění pravidla o velikosti (hloubce, průměru) jamek. Na žluté potrápil hluboký rigol hned za první jamkou. "Utopil" se v něm nejeden tým. Kupříkladu Haajslovee zde ztratili dva zápasy. Jeden naštěstí jen nedůležitý skupinový, druhý však v semifinále.

Skončilo základní kolo a po krátkém odpočinku mohl turnaj v klidu pokračovat. Tedy téměř v klidu. Dva organizační nedostatky způsobily drobné rozpory mezi hráči. První odhalil nedokonalost systému, když nastala situace, že tři týmy ve skupině B měly stejný počet vítězství získaných ještě k tomu ve vzájemných zápasech. Díky toleranci kapitánů týmů PePa a Píďalky, mohli Insiders postoupit na základě nejlepšího skóre. Budiž v budoucnu v obdobných situacích postupováno shodně (slyšeli jste slovo boží). Druhý rozkol vznikl z nedostatečné informovanosti kapitánky týmu Batráš Lupelí (juhůů, chachá, Líbo už si to pamatuju). Naštěstí se vše vysvětlilo (po protestu podaném ŘČ Jakubem Líhou) a Jamka !? na základě pravidla o časovém limitu postoupila do finálové skupiny. Dana si jako kapitánka vítězného týmu skupiny B, ze které na rozdíl od zbylých dvou postupovaly dva týmy, mohla zvolit vítěze skupiny A nebo C. Zvolila papírově slabší Jamku !?. Na Insidery zbyli Haajslovee. Ostatní týmy měly před sebou dva zápasy se soupeři, se kterými se na turnaji doposud nesetkaly (vždy z každé skupiny jednoho). V prvním zmíněném semifinále překvapila Jamka!?, když držela s favorizovaným PDT krok. Znovu dokázala, jak je hráčská základna vyrovnaná. K překvapení však nedošlo a PDT si kvalitní vyrovnanou hrou zajistilo postup do finále. V zápase Haajslů s Insidery se hra zpočátku vyvíjela pro mírně favorizovaný tým vedený Haajslem Andělem. Na první jamce získal velmi solidních 6 úderů na své protihráče. Potom však přišel rigol a s ním i konec většiny nadějí Haajslů. Na druhé jamce Insiders rázem vedli o 7. I přes heroický výkon na čtvrté jamce se již vítězům Úvalské dirky nepodařilo nepříznivý stav zvrátit. Insideři tak vrátili Haajslům porážku z posledního velkého turnaje. Nutno dodat, že zcela zaslouženě.

Jak by řekl jeden můj nejmenovaný "bývalý" kamarád (že jo Georgi): Epizoda I., část 6 - Finále. Oprávněně se v něm setkali, podle mého názoru, nejlepší hráči lesního golfu současnosti. Vzhledem k tomu, že jsem v době finále právě zuřivě bojoval o 3. místo, mohu vám sdělit pouze kusé zprávy o průběhu zápasu. První úder vystrašil doposud bezchybné PDT. Míček se nešťastně odrazil od pařezu daleko do strany. Snad právě proto také Insideři urvali dva body k dobru na první jamce (první a poslední, které PDT na turnaji ztratilo). Za rigolem u druhé jamky byl už rozdíl jen jeden úder. Na třetí PDT srovnalo hru, i když podle Danina ječení, které jsem na vedlejší červené trati slyšel, musel míček hodně zlobit. Poslední čtvrtá jamka žluté trati rozhodla o vítězi 1. oficiálního turnaje v lesním golfu roku 2000. Stal se jím zaslouženě tým PDT(další pořadí naleznete v tabulce), který prošel bez problémů jak základní skupinou, tak i finálovými boji. Jejich výkon je velikou výzvou pro ostatní hráče. Kromě finalistů, i pro ostatní týmy, hlavně pak pro silný tým GM, který si bohužel (nebo spíš bohudík) vybral svou slabou chvilku v klíčovém zápase skupiny A proti Haajslům, a tak nepostoupil do finále.

Děkuji vám za účast na turnaji a těším se na všechny na některé z dalších akcí uvedených dále v seznamu.

Zrádný třetí Pacifik

Pismeno-T.gif

ým GM se na Dobřichovický klacek dostavil s velkými ambicemi. Před turnajem jsme se dostali do skvělé formy, díky Milanovi jsme mohli mluvit i o výhodě domácího prostředí. Jedinou vážnou překážku k postupu do finále tvořili favorité skupiny, tým Haajslovee. Bez šancí nebyl ani tým P.A.J. Hned první kolo ukázalo, že H. to myslí s obhajobou vážně (v pohodě porazili P.A.J.) a že ani ambice GM nejsou liché (jen časový limit nám nedovolil výraznější vítězství nad Jamkou!?).

Vyvrcholení přišlo již ve druhém kole. Klání GM vs. Haajslovee mělo hodně napovědět o postupujícím. Nervozita byla znát na všech holích. Z počátku nad námi získali favoriti mírný náskok, ale doopravdy rozhodovala až třetí jamka. Pravděpodobně nejnáročnější jamku turnaje se v časovém limitu nepodařilo dohrát. Započítával se stav z poslední odehrané jamky, Hajslové vyhráli o 3 údery. Zatímco jsem zamačkával slzu, P.A.J. utrpělo drtivou porážku od Batráš Lupelí. Ani neúspěch Haajslů v zápase s No tohle ve třetím kole a naše jasné vítězství nad PAJ nezměnilo nic na postupu favoritů do finále.

Vývoj ve skupině A ukazuje, že s týmem GM se rozhodně do budoucna počítat musí. Haajslové dokázali, že patří mezi elitu. P.A.J. sice nevyhráli ani jeden zápas, ale jejich výkon rostl úder po úderu, takže kdo ví, co se může stát příště.

ŘČ Jiří Řehoř - George, tým General Motors, skupina A

Skupina smrti

Pismeno-P.gif

o rozlosování do skupin jsme se Zikim nebyli vůbec nadšeni naší skupinou. Proti nám měli stát Insideři, PePa a Píďalky. Všechny týmy zralé na postup. Snad jedinou výhodou bylo, že do finále postupovaly dva týmy. Od začátku se o NĚCO hrálo. Vůbec nebylo jisté, kdo postoupí. Stačilo jediné zaváhání a vše bylo ztraceno.

První zápas jsme hráli s PePou. Všichni jsme hledali svoji formu. Přesto jsme přehledem vyhráli. Souběžně hráli Insideři s Píďalkami. K překvapení všech favorizovaný tým Insiderů prohrál. Trošku nás to se Zikim zaskočilo. Jediný tým, o kterém jsme si mysleli, že ho s přehledem porazíme, takhle překvapil. Teď jsme se trošku následujícího zápasu obávali. Nakonec nebylo čeho. Vyhráli jsme.

V posledním zápase ve skupině jsme se setkali s týmem Insiderů. Šlo o postup. Vůbec nebylo jasné, kdo nakonec vybojuje možnost hrát o medaile. My jsme měli 2 vítězství, Insideři s Píďalkami 1 a PePa zatím žádné. Pro postup z prvního místa jsme museli vyhrát nad Insidery, pomohla by nám i prohra Píďalek v zápase s PePou. Oba zápasy skončily v náš prospěch. Z toho však nastala patová situace. Zbylé tři týmy měly po jednom vítězství. Kdo tedy postoupí? Po vzájemné dohodě rozhodovalo o postupu dosažené skóre. Díky němu postoupili Insideři. Všechny zápasy byly kvalitní a vyrovnané. Sama za sebe mohu říci, že jsem ráda, že jsem hrála v této skupině. Od začátku bylo o co hrát. Nebyl žádný favorit, respektive byli tři. A postoupit mohli jen dva.

ŘČ Dana Trunečková, úřadující mistrině světa v Lesním Golfu, tým PDT, skupina B

Takzvaní "autsajdři"

Pismeno-J.gif

sem naprostý losogolfový (krásné, úžasné a nové slovo, Léňo díky ti za něj, pozn. redakce) nováček, a proto se omlouvám za případné nepřesnosti uvedené na následujících řádcích.

Už krátce po mne všeobecná reakce na obsazení této skupina ujistila, že jsem součástí čehosi výjimečného. Utvrdil mne v tom i přídomek "autsajdři", jež jistě označuje týmy se schopnostmi parního válce (A skutečně! Kuba dvakrát upadl a vyválel se v listí. - to jsem opravdu nepsal já, ale Lenka).

Poněvadž jsem byla hluboce zaujata mým subjektivním kontaktem oko - ruka - hůl - míček (výsledně často: hůl - šušeň, tajemný název pro šišku bez špičky, či hůl - hlína, popř. jehličí, listí, breberky a jiné předměty), nesledovala jsem úspěšné boje ostatních členů naší významné skupiny.

JAMKA!? téměř rozdrtila GM - falírovalo tam akorát těch 9 bodů (jenže ono trefit kmen stromu o šířce patnácti centimetrů je tak výkon - bohužel nikdo mu netleská). Následně se JAMKA!? střetla s nebezpečným týmem NO TOHLE, s nímž prožila horkou chvilku (pouhých 30 minut) při trefování se do první jamky na modré trase (PACIFIK, pozn. redakce). Štěstí nakonec stálo při nás. Zvítězili jsme.

A BATRÁŽ LUPELÍ versus JAMKA!? ? Velmi vyrovnaný souboj: B. L. před roklí, JAMKA!? před roklí - B. L. postupuje kupředu, JAMKA!? postupuje dolů - B. L. postupuje kupředu, JAMKA!? je dole - B. L. se blíží k jamce, JAMKA!? je v údolí - B. L. je v jamce, JAMKA!? je �� postupuje nahoru a nakonec je přeci jenom JAMKA !? v jamce.

Skupina C potvrdila své "kvality" (ty uvozovky tam původně nebyly, pozn. redakce) a dostala kalorie (to sice nechápu, ale nechám to tam, Uďova poznámka).

Neřád (jako pasivní člen) Lenka Kalvodová, tým Jamka!?, skupina C

S uměním na věčné časy

Forest golf athem

Píseň složená Georgem a Danou u příležitosti konání Dobřichovického klacku 2000 (v rámci zachování autenticity, vyjadřující zcela náladu hráčů putujících na turnaj, jsem ponechal text v původním znění, a to i přesto, že slova úplně nesedí na melodii použité písně TRPASLIČÍ SVADBA)

   V lese, jó v lese, mezi stromy, koná se turnaj forrest - golfový.
   V lese, jó v lese na jehličí, Kuba zase přestřelil a Lenka křičí.
   V lese, jó v lese, mezi listy, Milan hůl zlomil a George to jistí.
   V lese, jó v lese, na jehličí, Dana přesně patuje a Luděk čučí.
   V lese, jó v lese, jsou tam šušně, Klán se jen směje, odpálil slušně.
   V lese, jó v lese, kde hynuli sobi,
   Zikmund se přispůsobí!
   Lesní Golf, Golf, Golf v každém srdci klíčí.
   Můžem hrát, hrát, hrát třeba na jehličí.
   Lesní Golf, Golf, Golf to je naše vášeň, stačí mít jen nadšení a dobrou šušeň.
Oslavná báseň k oslavě prvního půlroku existence KLG (25. 7. 99 - 25. 1. 00)
   Vlak přijíždí po kolejích, tiše si to šine,
   nad lesem už slunce vstává, déšť nás doufám mine.
   Na stanici Zapadákov vystoupí pár bláznů,
   než se večer s nocí setká pojedou zas domů.
   Jak tam stojí na perónu, je to hrozba skrytá,
   torny, hole, flašky s chlastem, co se asi chystá.
   Když se všichni přivítají, vydají se k lesu,
   za smíchu a za pochodu vytyčují trasu.
   Jakou trasu, ňáký cvoci, říkají si pocestní,
   kteří chodí a diví se, copak je to golf lesní.
   A teď jsem to klidně prásknul, stejně všichni tušíte,
   že o turnaji golfovém, čtete nebo slyšíte.
   Krásná hra co bystří smysly, v prostředí dost příjemném,
   dává smysl žití mému, každý jednou podlehnem.
   Milan, Dana, George a Lenka je nás den ode dne víc,
   těch, kteří už pochopili, co chtěl autor tou hrou říct.
   Kuba, Ziki, Jura, Hajsl to je řádných členů pár,
   kteří chtějí mlátit míček, než bude každý z nich stár.
   Tak ti přeji Lesní Golfe, rozvoj co nejskvělejší,
   hráčům pevnou hůl a šušeň z životností nejdelší.